Není appka jako appka. S některými děti baví i učení

Nechte se inspirovat tipy na výbavu a pomůcky pro školáky od první třídy po maturitní ročník. Také jsme odemkli nejlepší články Hospodářských novin a Ekonomu o školácích a přinášíme i rady z webu Žena.cz, jak se školáky vyjít po dobrém.

Prázdniny se nám přehouply do druhé poloviny a nás, milí samoživitelé, opět čeká začátek školního roku a s ním spojené výdaje. Vím, jak je to finančně náročné období. Nejde jen o nákup školních potřeb, ale též o úhrady kroužků a podobně. Zároveň zjistíme, že nám děti přes prázdniny trochu povyrostly a vše, co mají doma v šatníku a botníku, je malé. Finančním výdajům se prostě nevyhneme.

Existuje pár jednoduchých, silných vět, které úplně změní vztah vašeho dítěte ke světu. Čím častěji mu je budete říkat, tím lépe.

Do komunitního centra na návsi středočeské obce Bašť chodí místní na lekce jógy nebo kruhový trénink, pro jejich potomky jsou tu sportovní či taneční kroužky. Tělocvičnu a vedlejší menší sál budou ale děti už brzy využívat i jinak – od září se tady bude učit 64 prvňáčků. „Polovina velkého sálu ale musí zůstat i dál komunitním centrem, takže prostor pro sportování a další aktivity bude oddělen,“ vysvětluje starostka obce Kateřina Nováková.

Na počátku 20. let minulého století začal profesor psychologie ze Stanfordovy univerzity Lewis Terman sledovat životní osudy zhruba 1500 dětí, které se vyznačovaly nadprůměrně dobrými výsledky v testech inteligence. Šlo o chlapce a dívky narozené mezi lety 1900 a 1925 v Kalifornii, jejichž výsledky v testech IQ přesahovaly 140 bodů, a byly tak na hranici geniality. Terman předpokládal, že právě z těchto vysoce inteligentních dětí časem vyrostou lídři v různých sférách amerického života od politiky přes vědu až po umění.

Takový chaos ani učitelští matadoři nepamatují. Rodiče si berou dovolenou a obíhají školy, kde stojí několikahodinové fronty. A školy obvolávají přijaté studenty, kteří jim říkají, že už se zapsali jinde. Konec přijímacího maratonu přitom ještě není v dohledu, někteří studenti se verdikt dozví až během dvou týdnů.

Stát má představu aktivních dětí, ale naráží na odlišné myšlení učitelů, tvrdí vysokoškolský učitel a kritik školství Peter Chvojka. Český systém vzdělávání je podle něj asociální a krutý. "Dokud si nepřipustíme, že kvalita vzdělání souvisí s kvalitou kultury školy, s kvalitou vztahů, nikam se nedostaneme," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Fyzické tresty dětem škodí, to je odborníky podpořený fakt. Zatímco Česko stále čeká na uzákonění jejich nepřijatelnosti, sami rodiče od nich začínají upouštět. Stále ale nevědí, jak jinak k dětem přistupovat.

Teď měl být se spolužáky na školním lyžařském výcviku, ale nejel. Pro rodiče dvanáctiletého Jakuba byl týden na horách až příliš nákladný. Rozhodli se mu radši platit fotbal, na který může chodit skoro celý rok. „Za lyžák to bylo přes sedm tisíc korun, k tomu ještě vybavení, které si půjčujeme, protože jezdíme na hory jednou za rok. Kuba už lyžovat umí, takže jsme se rozhodli, že se školou nepojede. Letos vynecháme i rodinné hory, protože bychom to neutáhli,“ vysvětluje jeho otec Karel Vojtěchovský.

V žádném jiném období člověk neprojde tak komplexní proměnou jako při dospívání. Najít svoji identitu, mít se rád a ještě si vytvořit zdravé sebevědomí je pro dnešní "puberťáky" obzvlášť obtížné kvůli kultu dokonalosti na sociálních sítích. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká americká psychoterapeutka Lisa M. Schabová. Teenagerům podává pomocnou ruku v knize Začni si věřit.

S dětmi chtějí diskutovat a naslouchat jim. Daří se jim to ale většinou jen tehdy, když jsou odpočatí. Když přijde lékařka Anna po noční domů a synové ji neposlouchají, zakřičí na ně a občas hází věcmi. Vyčítá si pak, že je špatná máma. Čím dál více rodičů ale chce svým potomkům poskytnout jinou výchovu, než jakou sami zažili. Proč se respektující výchova občas nedaří a jak takové situace zvládat?

Dospívající dívky mají na svůj vzhled často až přehnané nároky a bojují s velmi křehkým sebevědomím. I zdánlivě nevinná poznámka týkající se jejich postavy či jídelníčku tak může na jejich psychice napáchat velké škody. Uznávaná dětská psychiatrička proto rodičům radí, aby si dávali pozor na to, co svým dcerám říkají.

Propagátorka takzvaného unschoolingu Zdeňka Šíp Staňková mluví o škole jako o prostředí, v němž vznikají traumata a kde děti nemají reálně žádnou moc. To má podle ní za následek nedostatečné sebevědomí a žití v módu oběti. "Původní školní docházka vznikla pro výchovu poslušných vojáků a úředníků. Celá je od základu špatně," říká Staňková. Její dokument o svobodném vzdělávání jde do kin 1. června.

Poslechnout si výklad učitele o Karlovi IV. nebo řecko-perských válkách, zapsat si ho do sešitu a pak se nechat vyzkoušet. Tradiční způsob výuky dějepisu na školách stále převládá, ministerstvo školství však chce změnu. Od září rozjede projekt Dějepis+, který má učitelům pomoci s badatelsky orientovanou výukou dějepisu, jež už probíhá v jiných zemích, například ve Francii. Žáci by sami měli posuzovat historické dokumenty a z nich vyvozovat, jak se různé události odehrály.

Je lepší chválit a za každé situace pozitivně podporovat, či zvolit cestu drilu a přípravy na drsné prostředí vrcholového sportu? O tom, jak stanovit vhodný balanc při výchově mladých sportovců, hovoří experti na sportovní psychologii Marian Jelínek a Michal Šafář a otec brankáře hokejové reprezentace Stanislav Hrubec.

Najít tu správnou míru je nejtěžší. Na jedné straně pořád slyšíme, jak je důležité, aby děti měly prostor na nudu, fantazii a vymýšlení si. Na opačném spektru stojí nejen strach, abychom něco nezanedbali, ale také obava z toho, aby ratolesti nepropadly špatné partě, netrávily příliš času online a nedopisovaly si tak s nějakým sexuálním predátorem.

Tykání, studentský jazyk i příklady ze života lze najít v neotřele pojaté učebnici matematiky, která budí pozornost už svým názvem − Matika pro spolužáky. Vymyslel ji Marek Liška před sedmi lety, když studoval na královéhradeckém gymnáziu J. K. Tyla a zbývaly mu dva roky do maturity.

Součástí tradice je, že měříme všechno, co se měřit dá, známky v první a druhé třídě jsou ale těžké rány z hlediska stigmatizace, kam děti patří, míní vysokoškolský pedagog Peter Chvojka. Jeho devítiletá dcera dostala ve výtvarné výchově čtyřku za obrázek hada. Lidé v základním školství mají pocit, že vzdělávají, ale přitom segregují, v českém školství nemůžu dýchat, stejně jako moje děti a spousta učitelů, rodičům dává najevo, že nestojí o žádný dialog, říká Chvojka.

Domácí úkoly se často stávají zkouškou nervů pro rodiče i děti. Jak se vyvarovat každodennímu stresu a hádkám, nám poradila učitelka s dvacetiletou praxí.