[Štěpán Macháček](https://radiozurnal.rozhlas.cz/stepan-machacek-5004927) žije dlouhodobě s rodinou v Káhiře, kde momentálně pracuje jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. K obci Kovářská má vztah už od svého dětství, ale teprve před pár lety se mu podařilo získat v ní nemovitost, a že je hned u kolejí, vůbec nevadilo.

"To místo je magické a máme rádi i okolní přírodu. Když jsme to koupili, byl to zapomenutý kout mezi Měděncem a Klínovcem. Teď se doba změnila, během covidu začali lidé

Obec Kovářská se nachází v údolí potoka Černá voda na Chomutovsku. Obklopuje ji bohatá příroda a lesy Krušných hor. V zátočině zelených luk, odkud terén stoupá už jen do výšky, koupil Štěpán Macháček a jeho manželka Barbora před sedmi lety nádraží.

Turisté, kteří budovu míjejí cestou na opravenou zříceninu Vápenka, dnes obdivují novou střechu, okna i ceduli.

Na detailech je vidět, že Kovářská se pomalu, ale s citem navrací do své původní podoby.

Před deseti lety ale ještě u tratě Chomutov–Vejprty–Cranzahl nebylo co obdivovat. Budova byla v rozkladu a Správa železnic by ji nejspíš nechala zbourat.

Nádraží bylo zavřené od 90. let minulého století. Nějaký čas ho ještě Správa železnic nabízela k rekreaci. "Problém nastal, když se železničáři rozhodli opravit starou střechu, ale s pracemi skončili někde v půlce. Sundali starou krytinu a pořádné nové se budova nikdy nedočkala. Během dvou tří let bylo jasné, že konstrukce půjde do háje," říká majitel, kterému se Správu železnic podařilo přesvědčit, ať budovu nabídne k prodeji.

Macháčkovi, kteří dlouhodobě žijí kvůli práci v Káhiře, od roku 2014 tráví své dovolené opravami poničené stavby, daleko od lidí a často za pochmurného počasí v oblasti bývalých Sudet.

Z archivu a vyprávění pamětníků získali představu o původním charakteru místa. Nádraží pochází z konce 19. století, kdy ho v Krušných horách postavila společnost Buštěhradská dráha.

"Bývalý výpravčí Láďa Oulický nám vyprávěl, že tu bývala hospůdka, do které ještě v 60. letech chodili jen Němci. Velká část tu po odsunu ještě zůstala a odešla až okolo roku 1968. Momentálně pátráme po životním příběhu a příbuzných jisté Fanynky Hubáčkové, o které se zmiňují všichni, co mají nádraží ještě trochu zažité z dob normalizace. Údajně to byla rázná dáma, která prodávala lístky a starala se o údržbu budovy. Často nám lidé říkají: 'Jó, za paní Hubáčkové to tady jinak vypadalo!'" usmívá se Macháček, který chce budovu vrátit do původní podoby.

Skoro šest let rodina, která se během té doby rozrostla o jednu ratolest, přespávala na nádraží ve stanu nebo v dodávce. Minulý rok na jaře se jí od ČD Cargo podařilo odkoupit staré vagony.

"Zachránili jsme je hrobníkovi z lopaty. ČD Cargo je chtěla dát do šrotu. Omrzelo nás spaní ve stanu a i kvůli dítěti jsme hledali možnost, kde navečer složit hlavu a užít si i trochu pohodlí," tvrdí novodobý "výpravčí".

Místo původně zamýšleného jednoho vagonu si Macháčkovi společně se sousedem Pavlem Polákem přivezli hned čtyři.

Hytlák je přezdívka pro služební vůz, který často jezdil na konci nákladního vlaku a převážel posádku, balíky nebo zavazadla.

"Říkal jsem si, že k nádraží to prostě patří, a když jsem zjistil, že vagony půjdou do šrotu, z jednoho se staly hned dva. Do Ústí jsme navíc jeli i s kamarádem, shodou okolností také novinářem Pavlem Polákem, který před pár lety koupil vodárnu přes koleje, a když jsme odjížděli, vezl nám vlak z Ústí čtyři hytláky," vzpomíná Macháček.

Štěpán Macháček má známého architekta, který společně s řemeslníky proměnil vagon na útulné bydlení.

Uvnitř je vše, co rodina potřebuje k životu.

Za vstupními dveřmi je kuchyně, kde si rodina může připravit jídlo nebo jenom čaj a kafe.

Ze zádveří s indukční deskou je výhled na železniční trať, po které občas projede a zastaví na ní motorový vlak, ale jen v sezoně a o víkendech.

Na protější straně je ve výklenku malá zašívárna s výhledem na nádraží a hřiště.

"Měl jsem dilema, protože člověk si říká, jestli tomu vagonu nevrátit jeho původní styl a podobu. Po dohodě s architektem, kterému jsme vysvětlili, k čemu budeme hytlák používat, jsme ale usoudili, že to musí být hlavně příjemné prostředí pro nás," vysvětluje Macháček.

Za dřevěnou překližkou je malá toaleta se sprchou a stahovacím oknem, které je pro vlaky typické.

Uprostřed vagonu je sezení, které z obou stran prosvětlují posuvná okna.

V zadní části je spaní vystavěné na podestě...

... s výhledem na noční oblohu.

Úložné prostory architekt zabudoval do podesty. Většina věcí se dá schovat do velkých šuplíků.

Druhý vagon zatím slouží jako dřevník. V hytláku rodina strávila část své dovolené, a protože je na čase vrátit se zpět do Káhiry, chce vagon nabízet k ubytování lidem, kteří mají rádi samotu a romantiku hor.

"To místo je magické a máme rádi i okolní přírodu. Když jsme to koupili, byl to zapomenutý kout mezi Cínovcem a Klínovcem. Teď se doba změnila, během covidu začali lidé jezdit i sem a během procházek na opravenou Vápenku se nás často ptali, jestli se tu v okolí nedá ještě něco koupit," říká Macháček s tím, že jakmile se na kolejích objeví první sníh, bude u nádraží zase ticho a klid.

Aktuálně.cz

Zachránil rozpadlé nádraží v Krušných horách. Opravuje ho o dovolených, spí ve vagonu

Někdo na změnu dlouho myslel, někomu spadla do klína. Inspirujte se velkými příběhy obyčejných lidí, kteří se nebáli nebo naopak museli vystoupit ze zajetých kolejí.

Zachránil rozpadlé nádraží v Krušných horách. Opravuje ho o dovolených, spí ve vagonu

Sdílet článek

Sdílet článek

Mohlo by vás zajímat

Naučil Čechy tábořit, znát mapu a nezabloudit. Dnes jsou mé knihy retro, říká skaut

Někdy stačí uklidit a vytvoříte komunitu. Jak se Šimonu Fialovi podařilo rozhýbat život na Nuselských schodech

Život bez vlasů: kvůli alopecii přišli o kadeře, pro některé z nich je však holá hlava výzvou k novým začátkům

V Salcburku si pořád připadám jako na nekonečné dovolené, říká rodačka z Česka

Z instalatéra úspěšným gastropodnikatelem. Moji lidi mají plat jako v Praze, říká