Pád Říma: Když byli mikrobi silnější než armády
Epidemie už několikrát změnily osud lidské civilizace a covid‑19, i když jde o pohromu daleko menší, než o jakých máme zprávy z minulosti, je toho připomínkou. Ještě před jeho rozšířením napsal americký historik Kyle Harper o vlivu nakažlivých nemocí na lidskou společnost pozoruhodnou studii „Pád Říma“. Na rozdíl od jiných dějepisců fascinovaných strmým pádem antické civilizace klade důraz na úlohu, kterou při něm hrály klimatické změny a právě velké epidemie. Jde o vědecky i čtenářsky zajímavé propojení přírodních a humanitních věd a vztahu mezi člověkem a životním prostředím.
Pomocí moderních vědeckých metod a dat z „přírodních archivů“, tedy z ledovcových jader nebo sekvenování DNA, Harper odhaluje, že osud Říma nebyl psán pouze jeho politiky, vojáky a okolními národy. Přidává, že k němu přispěly i sopečné erupce, sluneční cykly, klimatická nestabilita či devastující účinky rychlého šíření virů a bakterií, které umožnila pokročilá římská infrastruktura. Kolaps mocné říše byl podle autora triumfem přírody nad lidskou společností.
Ve druhém století, na vrcholu
